Josef Eduard Kornyšl

Josef Eduard Kornyšl, u nás známý pouze pod jménem Eduard, se narodil 20. ledna 1824 v Rakvicích ve mlýně, t. j. nám známém starém dvoře, jenž dnes už také neexistuje. Byl jediným synem zámožného mlynáře Josefa Kornyšla.

Obecnou školu navštěvoval v Rakvicích. Když mu bylo 11 let, byl dán na střední školu do Brna, zvanou tehdy latinskou. V roce 1846 nastoupil studie na pražské universitě. To byl rok selského povstání v Haliči. Když přišel v roce 1847 na prázdniny do Rakvic ke svému otci, svedl rakvické sedláky k bitce s panskými dráby pro pasení ovcí na selských pozemcích. Důsledek toho byl , že do Rakvic přišla k potlačení této rebelie eskadrona jízdního vojska a sedláci rakvičtí museli dlouhou dobu vojsko živit a pro jejich koně opatřovat krmivo. V Praze byl Kornyšl až do roku 1848, kde se zúčastnil studentských nepokojů.

V letech 1847 až 1848 byl považován za nejprobudělejšího muže v celém okresu hustopečského a hodonínského. Nestýkal se s pány, nýbrž se sedláky. Zbrojilo se proti robotě, proti panské tyranii a proti zemské správě hrabat, německých biskupů a kněží. Kornyšl byl mocný v slovu, nebojácný v úsudku a pronikavý znalostí světa. Dne 11. června 1848 se zúčastnil Kornyšl slovanského sjezdu v Praze a byl účastníkem srážky studentů s Windischgrätzovými vojsky. Po smrti svého otce převzal mlýn v Rakvicích do své správy.Později mlýn prodal Správě císařských statků ve Velkých Pavlovicích a koupil půllán čp. 140, na kterém hospodařil až do své smrti.

 Kolem roku 1869 se začal Kornyšl zajímat o založení rolnického cukrovaru v kraji. Sešel se s odborníky cukrovarského průmyslu a započal se stavbou, která byla dokončena v roce 1871. Ale hned po prvé kampani se cukrovar dostal do finanční tísně a i proto byl v roce 1873 prodán. Tak tedy skončil první rolnický cukrovar na jižní Moravě v Podivíně. V letech 1870 až 1873 byl rakvickým starostou. V říjnu 1873 odjel Kornyšl na hospodářskou výstavu do Vídně, odkud se již nevrátil. Zemřel tam 20. října 1873. Kornyšl těžce nesl nucený prodej prvního družstevního cukrovaru v Podivíně. Chtěl prospět svým milovaným zemědělcům, ale uškodil sám sobě a svým spolupracovníkům nejvíce. Od nuceného prodeje býval již zádumčivým a občas nemocen. Pravá příčina jeho smrti se nezjistila. Pravděpodobně po tom nikdo nepátral. Zemřel svobodný. Zůstala po něm nemanželská dcera, majetek však pro ni zachován nebyl, protože ho rozebrali příbuzní z okresu Moravské Budějovice.