Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Mobilní aplikace

appGoogle playApp Store

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 5
DNES: 299
TÝDEN: 1608
CELKEM: 157068

Anketa

Jak se vám líbí naše nové www stránky?

Celkem hlasů:
255
Hlasování začalo:
2. 11. 2015
Hlasování končí:
neomezeno

Hlasujte kliknutím na jednu z možností

Odkazy

1

23

1

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Historie obce

První písemná zmínka o Rakvicích pochází z roku 1248, ale dokladem toho, že zde mnohem dříve existovalo pravěké slovanské osídlení jsou nálezy slovanské keramiky. Slovanské sídliště zde zřejmě existovalo až do 13. století.

Po roce 1248, Rakvice několikrát změnily majitele, až se na konci 15. století dostaly do rukou pánů z Lipé . Znamení raka bylo již součástí  nejstarší obecní pečeti označené letopočtem 1604, na níž jsou Rakvice uváděny jako oppidum (městečko). Před třicetiletou válkou se Rakvice staly městečkem, Bočkajovskými a Uherskými vpády však zpustly tak, že se staly opět vsí. Přesnější údaje o velikosti obce máme až ze 17. století. Před třicetiletou válkou tu bylo 101 selských gruntů, z nichž válku přežilo pouze 31. V druhé půli 17. století docházelo k obnově gruntů velmi pomalu. Ještě v roce 1716 bylo ve vsi napočítáno 718 obyvatel, žijících ve 105 selských a 48 podružských rodinách. Nejvíce obyvatel měla ves v roce 1930, kdy zde žilo 2403 osob. 

Hrozen s listem pak dokládá dlouhou  vinařskou tradici obce, která je dnes významným vinařským střediskem Velkopavlovické podoblasti.

Rakvice se dostaly do povědomí historiků a numizmatiků svými častými, ať již více či méně významnými nálezy mincí, jež byly na katastru učiněny. V roce 1886 byl zde objeven „Rakvický poklad“, uložený do země někdy na počátku 12. století, jež obsahoval asi 3000 českých a moravských mincí (převážně moravské dukáty), asi 1000 rakouských a jihoněmeckých feniků a 10 až 20 uherských denárů. Hlavní význam tohoto nálezu, spočíval především v typové bohatosti.. Další hromadný nález mincí pochází z míst domu čp.12, kde byla v roce 1952 objevena skrýš se zlatými dukáty, z nichž se podařilo zachránit 14 kusů. Poklad byl zřejmě ukryt po polovině 15. století v době pustošivých nájezdů vojsk Matyáše Korvína. V roce 1978 bylo u domu čp. 105 nalezeno 452 stříbrných mincí a za blíže neznámých okolností byl v roce 1940 v Rakvicích objeven poklad deseti tolarů a dvou dukátů, ukrytý do země v druhé polovině 17. století . Zatím poslední nález byl nalezen nedávno, a sice 26.ledna 1998, kdy pracovníci Ekoingstavu při snižování podlahy sklepa staré školy na Náměstí, objevili cihlově pálený džbánek s obsahem 35 ks krejcarů, ražených v letech 1659-1665.


Kostel sv. Jana Křtitele - ústřední kulturní památka reg. č. 1706

Původně prý kaple sv. Ondřeje, kterou si rakvičtí vystavěli r. 1487 „protože pro vodu nemohli do podivínského kostela“. Tam byly totiž Rakvice přifařeny až do r. 1503, kdy podle Gr. Wolného byla kaple povýšena na farní kostel. (Je však pozoruhodné, že sev. zeď lodi v rozsahu dvou záp. klenebních polí je uvnitř od podlahy směrem vzhůru pozvolna zeslabena; tento způsob stavby zpravidla prozrazuje existenci plochostropé lodi z 13. stol. Odkaz Gr. Wolného na pobořenou kapli, z níž prý zůstaly pouze boční zdi a věž, nelze na stavbě ověřit.) Asi po pol. 17. stol. kostel zvětšen rozšířením lodi, obnovena nebo přistavěna byla věž (byl na ní zvon z r. 1668) R. 1875 zbořeno kněžiště neznámého tvaru (na mapě stabilního katastru z r. 1827 má kněžiště amorfní tvar) a loď prodloužena vých. směrem; vybudováno nové kněžiště s přilehlou sakristií a v celé délce lodi prolomena okna jednotného tvaru, vestavěna hud. kruchta. Kostel tak v podstatě získal stávající podobu. Asi v 1. pol. 20. stol. přistavěn depozitář. –– Orientovaná podélná jednolodní stavba s odsazeným čtyřbokým kněžištěm, k němuž na sev. straně přiléhá sakristie, na již. straně depozitář. K lodi obdél. půdorysu se v ose záp. průčelí přimyká mohutná hranol. věž. Stavba má hladké fasády, pouze věž člení rámující lizény. V kněžišti a lodi hladké okenní otvory s půlkruh. záklenkem, pouze okno v 1. patře má lištovou šambránu a klenák; v druhém patře dvě okénka se špaletami rozevřenými dovnitř. Hl. vstup do kostela křížově zaklenutým podvěžím, boč. portál v již. zdi lodi. Kněžiště zaklenuto valeně se styčnými výsečemi, sakristie má křížovou klenbu mezi pasy, depozitář je plochostropý. Loď zaklenuta valeně se styčnými výsečemi. V kněžišti i v lodi dosedají klenební patky na přízední polopilíře završené úseky římsového kladí. V záp. části lodi hud. kruchta s rovným podhledem; její dřevěný, uprostřed segmentově do lodi vyložený parapet s novogot. výplněmi podpírá dvojice litinových sloupů.

(PhDr. Bohumil Samek)

kostel sv. Jana Křtilele

Zajímavosti : Výška věže, včetně báně, činí 33,66 metru.


Socha  Sv. Jana Nepomuckého - ústřední kulturní památka reg. č. 1707

Figurálně – architektonická kompozice sestávající z podstavce a sousoší světce v životní velikosti s puttem. Podstavec sestává z nízké základny, hranolového dříku a profilované římsové desky. Na probraném plintu je postava světce v kanovnickém rouchu . Sv, Jan je zpodoben jako prostovlasý, vousatý muž středního věku v mírném nakročení, s náklonem hlavy na levou stranu, v pravé ruce drží smeknutý biret a levá spočívá na zádech puttovi u levé nohy, který přidržuje krucifix a palmovou ratolest. Dílo sochaře Tomáše Schweigla z roku 1775, pořízeno obcí, nákladem 40 zlatých a Janem Březinou nákladem 45 zlatých. Na přední straně plintu je nápis: S.IOANNESH:ORAP. Na zadní straně soklu je rok 1775.


Barokní kříž z roku 1803 - ústřední kulturní památka reg. č. 1708

Jedná se o kříž s korpusem v nadpoloviční velikosti. Postava je jemně modelovaná zvláště v obličeji. Hlava mírně nakloněna doprava s trnovou korunou. Kolem beder je omotána po bocích splývající drapérie. Nohy jsou přibity jedním hřebem. Pata kříže se dopředu a do boků kónicky rozevírá a je olemována soklem. Pískovcový sokl je hmotně vystupňován. Stojí na dvou schodových stupních čtvercové základny. Dále je opět čtvercový blok s profilací obíhající obvod horní hrany. Na něm stojí sloupek s latinským nápisem na přední straně v rytém orámování.










Významní občané Rakvic

Josef Eduard Kornyšl

Josef Eduard Kornyšl, u nás známý pouze pod jménem Eduard, se narodil 20. ledna 1824 v Rakvicích ve mlýně, t. j. nám známém starém dvoře, jenž dnes už také neexistuje. Byl jediným synem zámožného mlynáře Josefa Kornyšla.

Obecnou školu navštěvoval v Rakvicích. Když mu bylo 11 let, byl dán na střední školu do Brna, zvanou tehdy latinskou. V roce 1846 nastoupil studie na pražské universitě. To byl rok selského povstání v Haliči. Když přišel v roce 1847 na prázdniny do Rakvic ke svému otci, svedl rakvické sedláky k bitce s panskými dráby pro pasení ovcí na selských pozemcích. Důsledek toho byl , že do Rakvic přišla k potlačení této rebelie eskadrona jízdního vojska a sedláci rakvičtí museli dlouhou dobu vojsko živit a pro jejich koně opatřovat krmivo. V Praze byl Kornyšl až do roku 1848, kde se zúčastnil studentských nepokojů.

V letech 1847 až 1848 byl považován za nejprobudělejšího muže v celém okresu hustopečského a hodonínského. Nestýkal se s pány, nýbrž se sedláky. Zbrojilo se proti robotě, proti panské tyranii a proti zemské správě hrabat, německých biskupů a kněží. Kornyšl byl mocný v slovu, nebojácný v úsudku a pronikavý znalostí světa. Dne 11. června 1848 se zúčastnil Kornyšl slovanského sjezdu v Praze a byl účastníkem srážky studentů s Windischgrätzovými vojsky. Po smrti svého otce převzal mlýn v Rakvicích do své správy.Později mlýn prodal Správě císařských statků ve Velkých Pavlovicích a koupil půllán čp. 140, na kterém hospodařil až do své smrti.

 Kolem roku 1869 se začal Kornyšl zajímat o založení rolnického cukrovaru v kraji. Sešel se s odborníky cukrovarského průmyslu a započal se stavbou, která byla dokončena v roce 1871. Ale hned po prvé kampani se cukrovar dostal do finanční tísně a i proto byl v roce 1873 prodán. Tak tedy skončil první rolnický cukrovar na jižní Moravě v Podivíně. V letech 1870 až 1873 byl rakvickým starostou. V říjnu 1873 odjel Kornyšl na hospodářskou výstavu do Vídně, odkud se již nevrátil. Zemřel tam 20. října 1873. Kornyšl těžce nesl nucený prodej prvního družstevního cukrovaru v Podivíně. Chtěl prospět svým milovaným zemědělcům, ale uškodil sám sobě a svým spolupracovníkům nejvíce. Od nuceného prodeje býval již zádumčivým a občas nemocen. Pravá příčina jeho smrti se nezjistila. Pravděpodobně po tom nikdo nepátral. Zemřel svobodný. Zůstala po něm nemanželská dcera, majetek však pro ni zachován nebyl, protože ho rozebrali příbuzní z okresu Moravské Budějovice.




Dokumenty