Proč rakvičtí Kozli ?

Proč se říká Rakvičanům KOZLI ?

Velmi často se setkáváme a mnozí z Vás taktéž, s dotazem k původu tohoto označení nás rakvičanů. Proto je níže uvedeno jedno z možných vysvětlení...

Zlomyslní a jízliví občané sousedních vesnic si kdysi dávno vymysleli na Rakvičany přezdívku „kozli“. Není zrovna lichotivá. Ptáme se dnes proč přezdívka „kozli“? Vznikla náhodně nebo byla odvozena od nějaké věci, události nebo snad, nedej Bože, podle vůně nebo zápachu? Zkusme najít její původ.

Podíváme-li se do katastrálních map obce Rakvice, najdeme v rakvickém katastru les zvaný Koza, najdeme polní trati Koziperku (Geselberg) jako jsou Koziperky, Podkoziperky, Nadkoziperky, prostě hemží se katastrální název „koza, kozí“. Ptáme se, proč tu nejsou názvy např. „srna, srnčí, srní“? Vezmeme-li si na pomoc staré německy označované názvy uvedených tratí, a vezmeme-li si na pomoc německý slovník, zjistíme, že v rakouské němčině pojem „Die Geiss“ znamená přeloženo do češtiny srna nebo kamzičí samice a teprve na třetím místě je uveden název koza.

A dále, domácí koza je v tomtéž slovníku (zoologicky vyjádřeno) Die Ziege. A konečně, a to je velmi důležité, myslivecky zejména ti skalní označují srnu slovem koza. Ale u nás nežily přece kozy volně v lese, nýbrž tam žili srnci. A šlo-li tedy v lese o kozy, musely to být srny. Vždyť v našem kraji byly domácí kozy chovány výjimečně, a to zpravidla jen domkaři. I dnes je domácí koza chována jen výjimečně. Zato bylo u nás a je i nyní mnoho srnčího, tedy srnci a zejména srny, myslivecky zvaných kozy.

Při povodních, kterých u nás v dávných dobách bývalo přebohatě, táhlo srnčí do Koziperků (Geiseberg). Tyto byly odedávna osázeny vinohrady. Tu srnčí nacházelo nejen ochranu, ale i potravu. Proto i jejich původní německé pojmenování Geiseberg – Koziperk.

Mnoho označení polních tras slovem „kozí“, přimělo asi vtipálky se ptát, když koza a kozí… kde jsou kozli? Jak víme docházelo v dřívějších dobách mezi chasami sousedních obcí zejména při hodech často k bitkám. A tak se lze domnívat, že při neúspěších sousedu, si tito ulevovali nadávkou Rakvičanům kozli. Přezdívka není tedy na místě. Ale vznikla a přetrvává i když pomalu mizí.

Zůstane však platit, byť pomalu jen jako historická vzpomínka. A muže být tu a tam použita. Mnohý Rakvičan se jí nebude moci vyhnout při popíjení dobrého vínka u svého přítele v sousední vesnici. Jistě ji však dnes už přijme s přátelským pousmáním, vždyť po přečtení tohoto našeho zdůvodnění jejího původu poučí svého přítele, že je dnes všechno jinak. „Říkáš-li mi příteli, že jsem kozel, jako bys říkal, že jsem ztepilý srnec. A to mě „těší“…

Autor: JUDr. Hubert Režný (1910-1997), publikováno v Rakvickém zpravodaji č. 3 / 1995